Aktivní stárnutí

Aktivní stárnutí pojem, se kterým přišla Světová zdravotnická organizace koncem 90. let 20. století v souvislosti s problematikou celosvětového stárnutí populace. Jedná se o koncept přístupu ke stáří a seniorům, který vychází ze zásad Organizace spojených národů pro seniory a vyjadřuje potřebu změny v přístupu k otázkám začleňování seniorů do společnosti.
 

Podstatou této změny je prohloubení vztahu široké společnosti k seniorům ve smyslu respektování a prosazování jejich práv a hodnot, jako jsou nezávislost, důstojnost, účast na životě společnosti a seberealizace. Aktivní stárnutí je založeno na principech solidarity, respektu k individualitě a jedinečnosti. Jeho cílem je zajistit vysokou kvalitu života i v pozdním věku a především prohloubit mezigenerační solidaritu. Aktivní stárnutí znamená nabízet lepší podporu starším lidem. Být aktivní znamená být pozitivní, otevřený novým věcem, smysluplně využívat svůj volný čas, dbát o své zdraví a udržovat bystrou mysl.
 

V České republice existuje národní strategie podporující pozitivní stárnutí. Je to tzv. Národní program přípravy na stárnutí, který je vždy po pěti letech aktualizován. V současné době je aktuální národní strategie podporující pozitivního stárnutí pro období let 2013 až 2017 a průřezová témata této strategie jsou: celoživotní učení; zaměstnávání starších osob a seniorů; dobrovolnictví a mezigenerační spolupráce; kvalitní prostředí pro život seniorů; zdravé stárnutí a péče o seniory.
 

Z časového hlediska rozdělujeme přípravu na stáří na dlouhodobou, střednědobou a krátkodobou. Dlouhodobou přípravu na stáří můžeme také označit slovem celoživotní. Má být součástí všech vzdělávacích a výchovných programů, které začínají od útlého věku. Smyslem je v celém období školních let podporovat pozitivní obraz stáří. Vhodná je také výchova k odpovědnému manželství a partnerství a k výchově dětí. Střednědobou přípravu na stáří můžeme datovat do doby, kdy nám zbývá zhruba 10 let ekonomicky aktivního života. Je to čas, kdy by si měl člověk uvědomit, že je stáří nedílnou součástí života a pomalu, ale jistě se na něj připravovat.
 

Člověk ve středním věku by měl pamatovat na volbu druhého životního programu, kterému se bude věnovat v důchodovém věku. Toto období je také z biologického hlediska nejvyšší čas si osvojit zásady zdravého životního způsobu. Je také důležité rozvíjet sociální vztahy a upevňovat vztahy v rodině. Krátkodobá příprava na stáří by měla být realizována tři až pět let před předpokládaným odchodem do důchodu. Jde hlavně o materiální zajištění. V souvislosti s vhodným vybavením bytu hovoříme o ekologii stáří. V tuto dobu je nejvyšší čas vyměnit byt za menší a pohodlnější. Byt by měl být v prvním patře nebo zajištěn výtahem. Měl by být vhodně vybaven a je nutné pamatovat na bezpečnost a odstranění všech rizikových bariér.
 

Pro kvalitu života ve stáří je důležité vytvořit si program pro volný čas. Aktivity jsou prevencí nesoběstačnosti. Udržování a navázání nových kontaktů, společná setkávání vrstevníků a prohlubování mezigeneračních vazeb mají velký význam pro prožití kvalitního stáří. Znamená to udržovat se v aktivitě v rovnováze s odpočinkem a uspořádat si životní náplň tak, aby zahrnovala fyzickou i duševní činnost. Je důležité udržovat si přátelské vztahy a navazovat vztahy nové. Snaha o aktivizaci seniorů však musí plně respektovat individuální možnosti a přání každého člověka. Je důležité pomoci mu nalézt motivaci pro vytváření krátkodobých i dlouhodobých cílů, posilovat jeho sebeúctu a umožnit mu prožít zážitky úspěchu.
 

Aktivita, a to nejen ve stáří, mobilizuje psychickou i fyzickou stránku osobnosti člověka. Nečinnost v pokročilejším věku může vést k depresím a k urychlení fyziologických procesů stárnutí. O aktivizaci seniorů mluvíme v souvislosti s problematikou osob ohrožených ztrátou soběstačnosti. V současné době je při práci se seniory uplatňováno pro aktivizaci mnoho metod. Jedná se např. o arteterapii, která je využívána jako nástroj k cvičení krátkodobé paměti, jako pomůcka k procvičování jemné motoriky a také jako činnost, která umožňuje seberealizaci a posiluje vlastní sebehodnocení. Canisterapii, která využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka. Canisterapie klade důraz především na řešení psychologických, citových a sociálně-integračních problémů. Působení na fyzické zdraví člověka je u canisterapie až druhotné, zahrnuje spíše složku motivace k rehabilitaci a povzbuzení imunity prostřednictvím psychiky. Muzikoterapie je terapeutický přístup, který využívá jak působení hudby tak i proces samotného vytváření hudby a zvuků.
 

Podle způsobu zapojení klienta rozlišujeme aktivní a pasivní formy muzikoterapie. Aktivní muzikoterapie v sobě zahrnuje účast klienta na hudební tvorbě a produkci. Klient sám zpívá, hraje na hudební nástroj nebo hraje na své tělo, projevuje se. Pasivní muzikoterapie spočívá v poslechu hudby, kterou tvoří nejlépe sám muzikoterapeut, ten je naladěn na klienta a vytváří hudební produkci, kterou klient v klidné, relaxační poloze vnímá a prožívá. Reminiscenční terapii se rozumí rozhovor terapeuta se starším člověkem nebo se skupinou seniorů o jejich dosavadním životě, dřívějších aktivitách, prožitých událostech a zkušenostech, často s využitím vhodných pomůcek. Mezi nejpoužívanější pomůcky patří staré předměty nebo fotografie, staré přístroje a pracovní nářadí, módní doplňky, filmy nebo hudba. Základním terapeutickým prvkem všech reminiscenčních přístupů je navodit pocit pohody, sebeuspokojení, radosti a potěšení. Smyslová aktivizace je cílená, na potřeby orientovaná aktivizace a podpora velmi starých a demencí postižených osob. Jedná se o nenásilnou, přirozenou komunikaci prostřednictvím barev, zvuků, dotyků, chutí a vůní mezi pečovaným a pečujícím. Vede k pochopení vlastní hodnoty každého člověka, jeho potřeb a zájmů.
 

Samostatná profese je ergoterapie. Ta prostřednictvím smysluplného zaměstnávání usiluje o zachování a využívání schopností jedince potřebných pro zvládání běžných denních, pracovních, zájmových a rekreačních činností u osob jakéhokoli věku s různým typem postižení. Pojmem zaměstnání jsou myšleny veškeré činnosti, které člověk vykonává v průběhu života a jsou vnímány jako součást jeho životního stylu a identity. Aby byly volnočasové činnosti pro seniory smysluplné, musí splňovat určitá kritéria. Každá prováděná činnost musí být příjemná, dělána dobrovolně a má mít jasný účel. Měla by být společensky přijatelná a neměla by vést k neúspěchu.
 

Mgr. Dagmar Dvořáčková, Ph.D.

Použité zdroje:
HOLCZEROVÁ, V., DVOŘÁČKOVÁ, D. Volnočasové aktivity pro seniory. Praha: Grada, 2013.
HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. 2. Doplněné vyd. Praha: Havlíček Brain Team, 2010.
LANGMEIER, J. KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 1998. MPSV. Národní program přípravy na stárnutí na období let 2013 až 2017. [online]. [cit. 2016.04.01.] Dostupné z www: http://www.mpsv.cz/files/clanky/13099/Teze_NS.pdf
ZGOLA, J.M. Úspěšná péče o člověka s demencí Praha: Grada, 2003.