Blbec na obzoru I.

Když už si myslíte, že je všechno v pořádku, doručí vám život dalšího blbce. Zásadní a jediný fungující recept na to, jak si poradit s blbcem, je: nevšímat si ho. No jo, lehce se to řekne. 

Blbce, kterého potkáte náhodou před supermarketem (a pohádáte se s ním, protože parkuje na místě pro rodiny s kočárky), nebo na úřadě (a nepohádáte se s ním, protože rozhoduje o tom, jestli to razítko dostanete nebo ne), je lehké si nevšímat už deset vteřin poté, co jej potkáte.

Ale pokud vám ten život naservíroval blbce přímo k hlavnímu chodu a přímo do hlavního tahu životem, těžko si jej budete nevšímat. Je to jako nevšímat si prasklého potrubí u pračky. Čím déle se budete tvářit, že to nevidíte, tím více nepořádku to nadělá. Tento druh blbce je většinou nějakou součástí vašeho pracovního, životního nebo rodinného prostředí a nikdy nepromarní příležitost se vám se svým blbcovstvím připomenout.

Na blbce v přímém přenosu se musí jinak.

• Neberte si to osobně

Každý blbec má své osobní důvody na to, proč se blbcem stal nebo proč se jak blbec chová. Jeho osobní důvody nejsou váš problém. I přesto, že se v daném konfliktu cítíte namočení až po uši a opravdu vás ovlivňuje, že se s blbcem nelze dohodnout, neberte si ho sebou do postele, do práce ani k večeři. Nechte ho stát za dveřmi a věnujte se mu, když budete mít čas vy na něj, ne on na vás.

• Jeďte na čisté svědomí

Teorie tisíckrát potvrzená praxí říká, že za každý konflikt můžou dva. My vám sice věříme, že za konflikt s blbcem rozhodně nemůžou dva, ale pouze blbec ­- a to podílem minimálně 150% ku 0%, pro vyřešení konfliktu vám to moc platné nebude. I kdyby za konflikt nemohli oba stejným dílem, mají oba stejným dílem právo na vlastní úhel pohledu. Každý z vás nahlíží na konflikt vlastní optikou a i kdyby byla z pohledu toho druhého naprosto pokřivená, nic se s tím nedá dělat. Jsou to jeho oči. Na ně nemáte vliv. To nejmenší, co můžete v tomto případě udělat, je: zeptejte se svého svědomí, jestli děláte vše v souladu s dobrými mravy, slušným chováním a fair play.

• Blbcování je taková hra

Profesionálního blbce konflikt živí. Na seznamu lidí, se kterými je v hádce, patrně nebudete sami. Bude tam kromě vás například i bývalá žena aktuálního manžela, nová tchyně i stará tchyně, nový tchán, bude tam partnerka bývalého manžela a všechny její kamarádky, časem tam přibudou děti nového manžela a o nominaci na seznam zdárně bojuje už i nový přítel starší dcery. Blbec je známý tím, že i když má celkem zdravý úsudek a zaručeně tuší, že se nechová košer, obklopuje se pouze lidmi, kteří jej v jeho virtuální realitě podporují. Maminkou, sestrou, jednou kamarádkou. Víc blízkých lidí v blízkém okruhu blbce nenajdete. Je pro to jednoduché vysvětlení: blbec kolem sebe nesnese lidi, kteří nesouzní s jeho pravdou.

• Usmívejte se, prosím

S blbcem toho moc nevyargumentujete. I když se chováte dle zásad zdravého vedení konfliktu: uznáte názor protivníka, ustoupíte se svého, přiznáte chybu, stejně se nikam nedoberete. Komunikačním prostředkem blbce není logika a cílem blbce není dohoda. Pokud s ním musíte mluvit a jinak to nejde, omezte se v dialogu na jednoduše podaná a stručná fakta. Nechce-li se blbec vzdát, neváhejte fakta opakovat stále dokola v té samé formulaci pokaždé, když na vás vypálí další várku síry. Mějte u toho smířlivý tón a úsměv na rtech. Ať to nejste vy, koho trefí pepka.

• Nescházejte ze své cesty

Jedním z hlavních znaků blbců je, že jsou hodně sugestivní. Jsou vytrvalí, mají čas i motivaci. A zneužívají přísloví „i stokrát nic umořilo vola“. Ze situace, ve které si jste absolutně jistí, že jste ji nezpůsobili, vycházíte po čase jako hlavní agresor, a to i před sebou samým. Jestliže jste i po zapojení zdravé sebekritiky přesvědčení o tom, že to nejste vy, kdo přihazuje polínka do ohně, držte se svého přesvědčení. A ani se nezaštiťujte rčením, že se na každou svini vaří voda a podobně. Váš čas je příliš drahý, než abyste čekali na to, až někdo jiný přijde k rozumu.

• Blbci jsou součástí ekosystému

Jako všude, i tady platí, že všechno zlé je k něčemu dobré. K čemu je nám dobrý blbec? K pobavení. K inspiraci, jak to nedělat. Jak nežít. K motivaci pracovat na sobě samém. K rozlišení toho, co za to stojí, od toho, co nestojí za nic. Buďte proto vděční za své blbce v životě a mějte s nimi slitování. Jsou to v podstatě chudáčci.

Mgr. Xénia Paličková Křížová