Domov? Nebo vězeňská cela? I. díl

Marta, 50 let, vdaná, dvě děti. Jedna dcera a jeden syn. Dcera s Martou nemluví od svých 18 let. Mladší syn je továrnou na průsery. Neudrží si vztah ani zaměstnání. 

Marta nechápe, proč s ní dcera nemluví. Je ale přesvědčená o tom, že její chyba to nebude. „Jsem výborná matka,“ mluví o sobě a nepřiznává, že by něco udělala špatně.

Marta dá také ruku do ohně za to, že není zodpovědná za problémy svého syna: „Obě děti od nás dostaly stejnou výchovu. Nikdy nestrádaly."

Marta miluje své děti i svého muže. Ale způsob, kterým to dává najevo, je navýsost nešťastný. Kritika, neustálá kontrola, převaha a ponižování. Projevy lásky Matky Marty jsou pro lidi, kterým jsou určené, životní zátěží. Což ona vůbec nevidí.

Ona jen vidí, je že svým dětem a své rodině obětovala celý svůj život. Vlastníma rukama vystavěla pevnost, ve které vybudovala bezpečné zázemí. Že do pevnosti neproudí sluneční světlo a že z ní není svobodná cesta ven, to by v životě nepřiznala. A kdybyste jí řekli, že ze svého partnera a ze svých dětí udělala vězně, pohrdlivě by se vám vysmála.

Aby laskavá Matka Marta dosáhla v manipulaci svých nejbližších to, co chce, používá donucovací prostředky, které rozhodně nejsou fér:

• „Nezajímá mě, že se ti to nelíbí, je to pro tvoje dobro!“

• „Jestli to uděláš, ublížíš mi. Už teď mi ubližuješ, podívej se.“

• „Nemluvím s tebou. Nech mě.“

• „Řekla jsem ti, že s tebou nemluvím!“

• „Cítím se špatně a je to tvoje vina.“

• „Jasně, tys to vymyslel. Příště raději nemysli. Myšlení není tvoje silná stránka. A podívej se na sebe, jak vypadáš. Stydím se za tebe, nepůjdu s tebou nikam.“

Matka Marta by na svoje děti nikdy nevztáhla ruku. Úzkostlivě dbá na to, aby dětem nic nechybělo. Především však, aby jim nechybělo to, co považuje ona sama za důležité. Co považují za důležité ony, jí v lepším případě nezajímá. V horším případě si z toho veřejně dělá legraci.

Matka Marta netuší, že by se svým chování vešla do některých diagnóz poruch osobnosti. A už vůbec netuší, že by potřebovala odbornou pomoc. Matka Marta má totiž výrazně narušené vnímání vlastní důležitosti, hlubokou potřebu obdivu od ostatních a zároveň nízkou míru empatie k nim. To, co na první pohled vypadá jako silná osobnost s pevným životním řádem, je ve skutečnosti slaboch žijící ve zmatku, přecitlivělý na jakoukoli kritiku a nesouhlas.

Jelikož se Matce Martě téměř není možné postavit se v souboji tváří v tvář ringu, bojuje s ní její rodina v zákopové válce. Manžel tráví víc času v práci než doma a před jakýmkoliv konfliktem již v jeho zárodku utíká do dílničky nebo do hospůdky. Dcera hodila v den svých 18. narozenin klíče od bytu na jídelní stůl a beze slova odešla bydlet jinam. Syn rebeluje po svém a snaží se potrestat svoji mámu tím, že nic v jeho životě není v pořádku.

Manžel, dcera a ani syn zatím nepřišli na to, že jejich Matka Marta bude mít nad nimi jen takovou moc, jakou jí oni dovolí mít. A že to, aby se vyvážily poměry v rodině, aby se z pevnosti stal příjemný a svobodný domov a z matky opravdová milující osoba, mají vliv.

Jaký a jak přesně mohou tento vliv uplatnit? To si můžete přečíst ve druhém díle tohoto článku.

Mgr. Xénia Paličková Křížová