I penzista je tvor společenský

Jednou z největších obav lidí, kterým se blíží důchodový věk, je kromě finanční zranitelnosti a zdravotních komplikací i hrozba společenské izolace. Z plného pracovního vytížení se ze dne na den změní životní tempo z rychlého na klidné a okruh společenských kontaktů se často zužuje pouze na rodinu a nejbližší sousedy.

Změna je tak markantní, že ji spousta lidí neunese a během velice krátké doby se snaží vrátit zpátky do práce alespoň na nějakou formu úvazku. Nicméně hranice důchodového věku není nastavena jen tak pro nic za nic a pokud celý život pracujete, opravdu si zasloužíte oddych, byť to pro každého znamená velikou životní změnu. Pokusili jsme se pro vás sepsat pár doporučení, která by vám mohla v podobné situaci pomoci překlenout prvotní „šokové“ období a plynule přejít do poklidnějšího režimu.

1. Díky za každé nové ráno

Chápeme, že po 60 letech vstávání v šest si chcete vychutnat volnosti a budík jste již dávno darovali mladším příbuzným. Ale... Možná je lepší zkusit si zachovat nějaký pravidelný denní režim a ten začíná po ránu. Nemluvíme o tom, že vstávání za rozbřesku je to pravé ořechové, ani že musíte každý den vystřelit z postele před sedmou. Máme tento nápad: pokuste se nastavit si již od rána nějaký pravidelný program bez ohledu na počasí i lokální výmluvy. Ideálním začátkem dne je procházka nebo nějaký druh fyzické aktivity. Slyšeli jste například o pěti Tibeťanech? Skvěle slouží! Po letech snídaní ve spěchu, ve vlaku nebo v poklusu se dopřejte ten luxus a ze snídaní si udělejte rituál. A klidně ať trvá hodinu a čítá několik chodů menších porcí. Čerstvý tisk se sudoku jste si možná přinesli z procházky. V pravidelných aktivitách pokračujte po celý den. Dodávají jistotu a řád a předcházejí pocitu marnosti.

2. Mně je samotnému dobře

Nenechte se oklamat prvním dojmem. Možná budete mít v kontrastu s dosavadním mumrajem chuť se před lidmi někam zavřít, utéct na samotu. Možná vám budou všichni lézt na nervy a na nikoho, natož na vřískající vnoučata, nebudete mít ani trochu trpělivosti. V žádném případě po vás nechceme, abyste svůj důchod proměnili v hlídací službu. Ale pravidelné schůzky s vaší rodinou vám budou určitě ke prospěchu. Vnoučata možná na první pohled energii stojí, ale mnohem víc vám ji dodají. A vaše děti, i když jim už věk začíná čtyřkou nebo pětkou, vás pořád potřebují. Nebraňte se tomu. Potřebujete se navzájem.

3. Nebojte se snění, dělejte si plány a plňte je

Bez ohledu na to, kolik nám je let, cítíme se být pořád dětmi. Nenechte se zlomit tím, že vás sociální systém i společnost vidí jako důchodce. Z uspěchaných dob předešlých máte určitě v záloze spoustu položek, které jste měli v kolonce „jednou“ nebo „až“. Tak si je začněte plnit. Jednu po druhé, pomalu a jistě. Pozvěte k tomu přátelé, co s vámi plují na stejné lodi. Třeba ještě objevíte netušené obzory.

4. Naslouchejte, buďte vnímaví, kritizujte konstruktivně a řešte konflikty

Že už nemusíte v práci vést kolektiv rozhádaných podřízených, že už se nemusíte dohadovat se zákazníky nebo že už vám je jedno, co si o vás kdo myslí, neznamená, že ze sebe uděláte mrtvého brouka a před každým problémem strčíte hlavu do písku. A nebo naopak: že jste nejstarší v rodině, vaše životní cesta by vydala na knihu nebo máte na všechno okamžitý názor neznamená, že máte vždycky pravdu. Váš nadhled, zkušenosti a odstup mohou být pro vaše okolí cenným zdrojem informací a vy si můžete vybrat. Buď budete působit nerudně a ostatní se vám budou vyhýbat, nebo budete jako klidná síla v záloze, která pomáhá řešit smutky, bolesti a kotrmelce dalších generací. A i kdybyste neříkali vůbec nic – mlčení je také hodnota. Důležité je, že vám je spolu dobře.

Mgr. Xénia Paličková Křížová