Mama hotel - týka se to i vás?

I přesto, že informace “bydlím u rodičů” působí na osoby opačného pohlaví asi stejně přitažlivě jako skrytá úchylka nebo přenosná pohlavní nemoc, je “dětí” ve věku od 18 - 29 obývajících svůj starý pokojíček plný středoškolských trofejí pořád povážlivě moc. A jejich počet stoupá. 

Světem letí nový hit

Poprvé od roku 1980 se v Americe a v Evropské unii bydlení s rodiči stalo populárnějším než ostatní formy spolubydlení s kamarády, kolegy či spolužáky. Nebo bydlení s partnerem. Někdo má někoho ale většina nemá nikoho Je to tak.

Příklad 1: ve 28 zkoumaných státech Evropské unie bydlela v roce 2014 téměř polovina 18 až 34letých lidí u svých rodičů.

Příklad 2: v roce 1960 bylo v Americe 72% lidí starších 18 let v manželství. Dnes je to sotva polovina. A myslíte si, že ten zbytek žije místo v manželství alespoň v pevném partnerském svazku? Nikoli. Být v páru prostě není v módě. Být singl je in.

Ale v praxi to znamená, že je větší problém dosáhnout na náklady na samostatné bydlení. A tak, po zkušenostech s přeplněnou kolejí nebo hlučnou studentskou domácností, se dítka raději vracejí domů, do rodičovské jistoty. Má to své nevýhody, ale na druhé straně nepadne větší část výplaty na splátky a na nájem. Toto je můj chlapeček. Je mu 28 let Hádáte správně, pokud si myslíte, že většina z těchto singl “dětí” žijících v mamahotelu jsou kluci (ehm… pánové). Platy stagnují, případně klesají, počet mužů u maminek stoupá.

Ekonomický důvod není jedinou příčinou vícegeneračního bydlení. Ten další je docela sympatický: tyto dvě generace si prostě rozumí a mají se rády. A tvrdí to shodně jak rodiče o svých dětech, tak děti o svých rodičích. A co víc, rodiče tráví raději čas se svými dětmi, než jeden s druhým.... Mami, jsi na skypu? Můžeme-li přičíst nějaké výhody sociálním sítím, rychlým telefonům, skypu a elektronické komunikaci, je to tato: dospělé děti a jejich rodiče spolu díky tomu všemu komunikují mnohem častěji. Jsou si tak navzájem oporou v běžném, každodenním životě, jsou v obraze o tom, co se děje, téměř denně se slyší, vidí nebo čtou.

Když se pak v jejich osobním či pracovním životě stane nějaká nevítaná změna, je pro ně mnohem přirozenější mluvit o tom s rodiči, sdílet s nimi svůj problém a vrátit se k nim bydlet. Protože nemusí překonávat žádnou odluku, propast nebo ochlazení vztahů.

Ale abychom tady nemluvili jen o spokojených dětech, i rodičům toto spolužití prospívá. Aby to tak i zůstalo, nabízí se pár jednoduchých pravidel k dodržování. Už jim není deset a vy nejste pokojová služba Stručně: vy budete respektovat jejich dospělý život s veškerou autonomností a intimitou, oni budou respektovat, že nejste jejich personál. Že bydlení pod cizí střechou má svá pravidla. Péče o domácnost se spravedlivě dělí. Prostor se respektuje. Dohody se ctí. Nájemné se platí. Vztah jako každý jiný I tento vztah si zaslouží speciální péči. Možná někdy nezaškodí přihmouřit oči a nechat si poznámky pro sebe.

V případě neshod je lepší řešit spíš principy než jednotlivosti. A nesmí se zapomínat na vzájemnou úctu. Rodiče prominou, že ne pouze jednostrannou úctu za zásluhy a k šedinám. Při každé konfrontaci si obě strany představí, že jsou na obchodní schůzce s váženým byznys partnerem. A ne s někým, komu jste kdysi měnili plenky. Nebo s někým, kdo je „jenom“ máma. Vztah mezi vámi není jednostranný – někdo jenom dává a ten druhý pouze bere. Je vzájemný – něco dávám a něco dostávám. A tak je to fajn.

Jestliže žijete ve společné domácnosti se svými dospělými dětmi, chce to trpělivost a toleranci. Nezapomeňte si přitom užívat ten největší bonus vašeho spolužití: společný čas.

Mgr. Xénia Paličková Křížová