My se nehádáme. My se dohadujeme

Když spolu dva lidi žijí nějaké to desetiletí, vychovají pár dětí a společně se propracují do důchodového věku, dá se předpokládat, že se dokonale znají. Dá se také předpokládat, že si prošli nějakou tou partnerskou krizí, o které s odstupem času svorně říkají, že je posílila a stmelila.

A s nejvyšší pravděpodobností již v tomto pokročilém manželském stádiu ovládají umění konfrontací a argumentací tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Aby si ubránili každý svoji pozici a zároveň aby tomu druhému moc neublížili. Aby řeč nestála a zároveň aby se zbytečně nekřičelo. Oba ctí přísloví „moudřejší ustoupí“. A každý z nich je přesvědčený o tom, že tím moudřejším je on. Jinak se dohadují v soukromí a trochu jinak, když mají svědky. Popřeli by to, ale jejich výměny názorů se už roky odehrávají dle více či méně stejného scénáře, jehož závěrečnou scénou je tiché mrmlání si pod vousy a rezignované kroucení hlavy s nevyřčeným poselstvím „mysli si, co chceš, já si myslím svoje“.

Dávno totiž dokážou rozlišit hádky, které posilují vztah, a hádky, které vztahu ubližují. Je to u vás doma tak nějak podobně? Nebo úplně jinak? V každém případě pro vás máme několik tipů, které udělají z vaší domácí kuchyňské hádky vysokou školu diplomacie, posunou vás na vyšší argumentační úroveň a, co vy víte, třeba budete díky tomu pro vaše děti ještě lepším příkladem než doposud.

1. stejně důležité jako říct partnerovi svoje argumenty, je poslechnout si ty jeho (a nepodvádějte, slyšet není to samé co poslouchat)

2. to, že nemáte na věc stejný názor, je v pořádku. V nepořádku je, když schválně udržujete toho druhého ve frustrujícím pocitu, že jeho úhlu pohledu nerozumíte a rozumět nebudete. Nedělejte to. Když si navzájem dopřejete dobrý pocit z toho, že vaše úsilí není zbytečné, přiblížíte se společnému cíli.

3. Koncentrujte se na to, jak vám postoj a názor vašeho protějšku může pomoci, ne jak vás poškodí. Nenabádáme vás nekriticky přijmout partnerův názor ani rezignovat na vlastní princip. Pouze vám nabízíme hledat (a nacházet) výhody pro sebe i v takovém řešení, které vám nevyhovuje na 100%.

4. Říká se, že ne to, jestli máte společné zájmy, jestli fandíte stejnému fotbalovému týmu nebo jestli se shodnete na výběru filmu na nedělní večer dělá dobré partnerství dobrým. Ale to, jak si vedete v hádce. Vaše chování ve shodě zkrátka neformuje vaše partnerství tolik, co chování v neshodě. A i když si myslíte, že už po tolika letech není co vylepšovat, neusínejte na vavřínech. Pořád se můžete učit.

5. Neutíkejte. Neutíkejte ani od tématu, ani z místnosti. Nevolejte si na pomoc dávné křivdy ani nevytahujte sto let stará provinění. Držte se subjektu a nescházejte z cesty. A nikdy nenechte partnera stát uprostřed místnosti samotného a neukazujte mu záda. Jediné, co tím ukážete, je ignorace a nadřazenost.

6. Osobní inzultace jsou pod vaší úroveň. Zkuste si odpustit výroky typu: „tomu ty nemůžeš rozumět“ nebo „příště raději nemysli“.

Mgr. Xénia Paličková Křížová