Myšlenkový chaos a usínání

Pokud každý večer bojujete s hlavou plnou myšlenek a spánek nepřichází, zkuste jednoduchou věc: vyčleňte si před spaním deset minut, zkoncentrujte se a do diáře si stručně a heslovitě zapište všechny povinnosti, nápady a postřehy, které by později při snaze o usnutí přetěžovaly váš mozek.

Smysl pro zodpovědnost nás totiž nutí si v myšlenkové rovině opakovat všechno několikrát za sebou, aby se to nezapomnělo. Zatímco když jsou data zapsaná, máte šanci, že je váš mozek vyhodnotí jako bezpečně uložené, a nebude vám je neustále předkládat k občerstvení paměti. Jestliže si tímto způsobem před spaním uklidíte, můžete se po zhasnutí světla soustředit už jen na svůj dech a spánek.

Stres z úkolů Jestliže vás opravdu druhý den čeká vážný úkol, jednou z nejlepších prevencí stresové situace před jeho plněním je plánování. Pokuste se svůj úkol rozebrat na více postupných kroků (tím menších, čím složitější je úkol), které je potřebné udělat, a soustřeďte se pouze na ten, který je před vámi. Můžeme tomu říkat "obrácená bodová slepota". V ní se schválně tváříte, že nic, než následující krok, neexistuje. Uvidíte před sebou místo nezdolné hory pouze kopeček, který lehce a bez stresu pokoříte.

Plánovat a uskutečnit, najdi deset rozdílů Mluvíme-li o dlouhodobějších úkolech, říká se, že to, co nás na nich nejvíce stresuje, není jejich plnění, ale nepříjemný pocit z toho, že máme dluh vůči svým povinnostem. Projděte si své resty a cíleně se věnujte jejich postupnému umoření. Sami si stanovte intervaly, ale nepřestaňte, dokud nebudete mít v diáři pouze úkoly aktuální. Bez těch prehistorických.

1. Nehraju s dětmi společenské hry.

2. Nemám čas, abych vytřídil rodinné fotografie.

3. Dlužím návštěvu pratetě.

4. Už půl roku se chystám na očkování se psy.

5. Opravdu, ale opravdu se mi nechce do třídění deset let starých dokumentů.

6. Mám v nepořádku podklady pro daňové přiznání.

Každý z nás má dluhy vůči svým povinnostem, některé si s sebou neseme celé roky. Zabírají nám místo v paměti, generují špatné svědomí a nedají pokoj. Přitom je dost možné, že samotné splnění "dluhu" by nám zabralo méně času, než jeho neustálé připomínání si. Zkuste si naplánovat postupné plnění, dejme tomu jeden dluh za týden, a mažte, co je splněno. Bude se vám lépe dýchat a uvolníte místo novým myšlenkám.

Ing. Jarmila Sázavská Pršková