Není každý den posvícení II.

Poté, co si jako panáček s páskou přes oči poslušně projdete všemi stádii přijetí osobní tragédie:

1. popírání 2. zlost 3. smlouvání 4. deprese 5. přijetí (Bože, opravdu jsme tak předvídatelní? Opravdu jsme všichni stejní?), budete muset stejně vykročit nějakým směrem.

A zde je ten bod zlomu, protože: když vykročíte směrem do destrukce, nic nevyřešíte, pouze si přidáte trestné kolo a na místě, kde budete muset vykročit nějakým směrem, se ocitnete znovu, je to jen otázka času. Na druhou stranu, možná patříte k těm silným lidem, kteří se k problému postaví čelem - a jediné, co vás zajímá, je cíl a cesta, jak se k cíli dostanou.

Tak prosím, zde návod:

Přijměte realitu

Zkuste se na svůj příběh podívat očima nezúčastněného diváka a k řešení přistoupit strategicky. Nedívat se za sebe, nebilancovat, nelitovat, nedusit se slovíčky „kdyby“ a vyhýbat se lidem, kteří by tento přístup ve vás podporovali. Pragmatický přístup uvolní vaše kapacity na přijetí stavu, do kterého jste se dostali, a na hledání řešení. Přijetí reality vám také pomůže rozeznat od sebe faktory, které neovlivníte a tudíž nezměníte od těch, které ovlivnit a tudíž změnit můžete.

Citům neporučíš?

Jakmile se vám povede (alespoň po většinu času) dostat pod kontrolu emoce a seřadit si myšlenky, můžete začít zvažovat možnosti a přijímat rozhodnutí. I kdyby jste neměli v rukách tu moc problém vyřešit (například rozchod, který za vás vyřešil někdo jiný), máte v rukách moc rozhodnout se, co budete dělat dál. Zeptejte se sami sebe: co můžu udělat hned teď, abych se cítil líp? Jestliže bude vaše odpověď obsahovat činnost, do které se vám nechce nebo které se bojíte, nedejte se. Po hlavě!

Sami sobě

Vaše hlava vám může být v těchto těžkých časech tím nejlepším přítelem nebo nejhorším nepřítelem. Nepodléhejte negativnímu myšlení, nevzdávejte se při první slepé uličce. Z každé slepé ulice se stejně musíte vrátit zpátky. Zbytečně budete brečet na jejím konci u plotu, že se nemůžete dostat dál, nakonec se budete muset postavit a vrátit se po vlastních stopách na start. Když na vás nebude fungovat povzbuzující monolog, zkuste dialog. Mluvte sami se sebou, jako byste radili nejlepšímu příteli. Máte zájem, ale zároveň máte odstup.

Což je fakt, který v časech, kdy jste až po krk v pohyblivých píscích, působí jako lano přivázané za traktor. Vítejte na svobodě! Nemusíte se v tom dialogu zanášet planými řečmi jako ze scénářů amerických filmů. Nejde o to obelhat se, ale pojmenovat si věci správnými slovy.

Budovat si vnitřní sílu je podobně dlouhotrvající proces jako si budovat sílu fyzickou. Třeba se za pár let přichytíte u toho, jak někomu, kdo se zrovna ocitá po uši v nějaké krizi, vysvětlujete, jak moc vám vaše nejhorší období v životě pomohlo odrazit se do nejlepšího. A nebudete o tom jen prázdně mluvit. Budete tomu hluboce věřit.

Mgr. Xénia Paličková Křížová