Pět klišé, která si raději nechte pro sebe

Používáte je? Klišé, která byste si raději měli nechat pro sebe? Zvlášť když chcete někomu pomoci Jsou to větičky, které z nás vypadnou jako nejrychlejší reakce. Snad ještě bez rozmýšlení.

Víme přesně, že když některou z nich někdo řekl nám, vůbec nám nepomohla. Naopak. Zmátla nás, prohloubila frustraci a navedla do další slepé uličky. Přesto je použijeme jako první pomoc na někoho jiného. Už když je říkáme, víme, že jsme si měli raději nechat upilovat jazyk.

1. Všechno zlé je k něčemu dobré Takže někdo se chudák svíjí na zemi ve smrtelných křečích po uštknutí zmijí a vy nad ním stojíte, s výrazem plným optimismu a štěkáte něco o poučení z vlastních chyb. Vůbec bychom se nedivili, kdyby na vás tu zmiji nasměroval. Mnohem víc mu pomůžete, když mu podáte protijed ve formě dobré kávy a soucitné minuty ticha. Věřte, že určitě bude příležitost vám to někdy v budoucnu oplatit.

2. Zajíci se sčítají až po honu A to je kdy, ten konec honu? Není to náhodou na smrtelné posteli, kde si budu moct konečně říct, že: “Hlavní je, že všechno dobře dopadlo." Ale asi ne zas tak dobře, když hned nato naposledy vydechnu, ne?

3. Na každou svini se vaří voda Všechno je věcí pohledu. Ten, kdo se z jedné strany může jevit jako andílek, je z druhé za ďábla nejprolhanějšího. Chcete-li pomoci, zůstaňte raději neutrální. Čím víc budete přilévat benzinu do ohně, tím déle bude ten oheň hořet. Smiřte se s tím, že pravda neexistuje a že objektivnost je těžko dosažitelným ideálem. Dobrá zpráva je, že nikde není psáno, že vy musíte být tím soudcem. Soudcem si je každý sám sobě a všichni nejlépe víme, co jsme provedli a komu.

4. Dobře už bylo Tato větička zvlášť rezonuje na oslavě dědových devadesátin. Do rodné vísky se sejde ze širokého okolí celá padesátičlenná rodina v dobré víře, že se ve stejné kondici, blahobytu a zdraví dožije nějakého podobného požehnaného věku taky. Místnost je plná veselých a proti dědovi mladých lidí, kteří čekají na nějakou dobrou radu nad zlato a ono se po slavnostním proslovu oslavence místo toho nad hlavami všech přítomných příští dvě hodiny nese rezignované “dobře už bylo.” Nejlépe ještě s nějakým tím soucitným pohledem na nejmenší děti v davu a s dodatkem “chudáčci malí, do jaké doby jste se to narodili". To jednomu hned dodá chuť do života a sílu ráno vstát do matrixu, že?

5. Je to jen otázka času Aha, takže mám se smířit s realitou a pasivně čekat, až se naplní proroctví? Nevím, jak vy, ale já mám na podobné čekačce asi deset různých idiotů, u kterých mi nezůstává, než věřit, že jednou potkají rozum a něco jim dojde. Už jen udržování toho archivu, abych nezapomněla kdo, komu, co a kdy dá pořádně zabrat. Není lepší se na to čekání vykašlat a žít přítomností? Cože? Aha, jasně, to je další klišé, máte pravdu, omlouvám se. Ona ta slova útěchy tak strašně lehce klouzají ven, pokud se nejedná o nás, ale o někoho jiného.

Mgr. Xénia Paličková Křížová