Pohybové aktivity ve stáří
Pohybové aktivity představují jeden ze základních fenoménů lidského bytí a podílejí se na všech složkách dění moderní společnosti. Přispívají ke kvalitě života a zdraví. Jejich smyslem je fyzické, psychické i sociální zdokonalování a rozvoj člověka. Pohybová aktivita ve stáří má uklidňující efekt, zbavuje každodenního stresu, posiluje svaly, zlepšuje koordinaci, rovnováhu, reflexy a zkvalitňuje kapacitu srdce a plic.
Tělesná aktivita může zmírnit projevy osteoporózy, vysokého krevního tlaku, cukrovky a mnoha dalších chorob. Význam pohybových aktivit pro seniory tkví také v tom, že udržuje dlouhodobě značnou část obyvatelstva jako nezávislou a samostatně o sebe pečující skupinu. Prostřednictvím provozování sportovních aktivit je možné dosáhnout společenského uznání a možnosti zapojení se do určité skupiny nebo společnosti čili integraci. Při zatěžování hybného systému je nutné respektovat změny spojené se stárnutím. Stav pohybového ústrojí je rozhodující pro provádění jakékoli pohybové činnosti, protože hybný systém je realizátorem veškerého pohybu. Faktor stárnutí však může působit velmi pomalu a funkce kloubů může být zachována, když zvolíme správnou životosprávu a přiměřené zatěžování.
Pro stárnoucí pohybový systém jsou obecně doporučována cvičení k udržení kloubní pohyblivosti a vytrvalostní cvičení k udržení výkonnosti srdečně-cévního a dýchacího systému. S přihlédnutím k současným zdravotním možnostem pokračovat v dosud prováděných sportech rekreační formou, orientovat je spíše na vytrvalostní s případnými odpočinkovými pauzami. Mezi takové sporty patří jakékoli cvičení ve vodě, plavání, cyklistika, běžecké lyžování, pěší turistika, golf, minigolf apod. Cvičení lze doplnit některými prvky z jógy, spinálními cviky, senzomotorickými stabilizačními cviky či vybranými relaxačními či koordinačními cviky. Pohybová koordinace je jednou z hlavních složek pohybových schopností, jde o schopnost zvládnout složité pohyby, rychle si osvojit a zdokonalit určité dovednosti a ty pak účelně uplatnit ve složitějších pohybových strukturách. S přibývajícím věkem však stoupá i vliv různých chorob a oslabení.
Zhoršuje se taktilní senzitivita, svalová síla, zraková kontrola, rozsah pohybu, což se projevuje odpovídající nestabilitou postoje a všeobecným poklesem koordinace a obratnosti. Porucha koordinace se může objevit při tělesné či duševní únavě. Tím je do značné míry narušena i odvaha ke kreativnímu řešení každodenních duševních i pohybově pracovních úkolů. Čím je člověk starší, tím se více dostává do jednotvárných pohybových vzorců, které se opakují a s věkem prohlubují.
Otázka pohybových aktivit a jejich zdravotních benefitů je poslední dobou velmi diskutovaná. Je jasné, jak těchto efektů dosáhnout, není ale jasné, proč se pouze méně než jedna čtvrtina populace angažuje v pohybových aktivitách mírné až střední intenzity. Musí se proto řešit otázka, jak působit na populaci, aby přijala pohybové aktivity za zcela samozřejmou součást životního stylu. Rozhodně je třeba věnovat větší pozornost podpoře v provádění pohybových aktivit seniorů.
Více zdůrazňovat výhody konkrétních aktivit. Citlivě odbourávat stud a strach, který seniory provází. Jde především o otázku motivace. Pro udržení zdatnosti stárnoucí populace je možno využít řadu rozvíjejících se strategií a obohatit tak život v pokročilém věku. Pravidelně prováděné pohybové aktivity jsou jednoznačně užitečné v úsilí o udržení dobrého pocitu zdraví.
PhDr. Marek Zeman, Ph.D.
