Ranní ptáče i noční sova

Kde jsou ta léta, kdy by vás ráno nevytáhli z postele ani jeřábem? Kde jsou ty časy, kdy jste o víkendu snídali v čase oběda a den tím pádem začínal kolem jedenácti? Postupně vás z postele vyhnaly povinnosti, pak děti a nakonec nespavost.

Dnes to s vámi vypadá tak, že zatímco celé město spí, vy v půl páté ráno sedíte na posteli a víte, že víc prostě nedáte. I přesto, že jste šli spát před půlnocí. I přesto, že se vůbec necítíte zdravě odpočinutí. Co s tím? Mohli bychom vás zahrnout recepty a tipy na lepší spánek, ale proč? Pokud nemusíte na osmou do práce, proč si dělat vrásky z něčeho, co vlastně nemusí být až tak špatné?

Když máte tu možnost lehnout si odpoledne na dvacet minut (nebo hodinku...dvě...), tak se prostě nestane nic horšího, než že budete mít jiný denní řád než ostatní. No a?

Na úvod přece jenom jedna otázka Opravdu nelze jít spát třeba v deset? To, že spánek před půlnocí je nejhodnotnější, není krajovou legendou. Je to fakt. Je půl páté ráno, co budu proboha dělat?

My víme, co byste mohli dělat. Ale nejdříve si řekneme, co je lepší nedělat:

1. zapnout televizi, zapnout počítač nebo jinou chytrou elektroniku a dívat se do ní,

2. začít schválně tak hlasitě zívat, kašlat, kýchat nebo šoupat nohama po bytě, až si vzbudíme nějakou (jakoukoliv) společnost,

3. zlobit se na sebe, že jsme nemožní.

Co tedy s načatým dnem, pokud ostatním ještě neskončila noc? Máme pár nápadů. Anebo dva přístupy k věci:

1. budu dělat to, co nesnáším,

2. budu dělat to, co mám v plánu udělat už dlouho, fakt se na to těším, ale nikdy na to není čas.

Začneme tím prvním, protože vás chceme nenápadně získat pro ten druhý. Každý z nás před sebou tlačí kárku se souborem povinností, kostlivců ve skříni a nevyřízených “zatím jsem se k tomu nedostal“ záležitostí. Sepište si je někdy v dobrém rozmaru všechny na papír. A nešetřte se. Napište tam i to, co opravdu nenávidíte a v té kárce před sebou tlačíte již hezkou řádku let. No a pak si pokaždé, když takto ráno sedíte na posteli, třesete se zimou a nevíte, co se sebou, jednu takovou položku namátkově vyberte a hurá do ní. Uvidíte, jak vám to nedozrálé ráno krásně uteče. Klidně si na tyto nepříjemné události vyčleňte jen pár dnů v týdnu. Možná po čase vypozorujete, že se vaše podvědomí začne tak vehementně bránit dalšímu takovému ránu, že vás v půl paté nevzbudí ani kanón z děla.

Druhý přístup je příjemnější, ale ne zas moc, protože pro to musíte něco udělat. Na druhý papír si sepište seznam položek, které taháte v kárce za sebou. Ta je pro změnu plná nesplněných přání, plánů a ambicí. Tak namátkově: začnu cvičit jógu. Pořídím si pejska. Denně nachodím alespoň 5 kilometrů svižným tempem. Naučím se hebrejsky/japonsky/laponsky. Budu meditovat, naučím se tarot a vytvořím si vlastní řadu tarotových karet, budu malovat a vyrobím krmítka na zimu a vlastnoručně i ten adventní věnec konečně. A udělám nám tabulku narozenin, svátků, prázdnin, návštěv u zubaře a placení pojistek, ať už nikdy na nic nezapomenu. Vloni jsem si 23. prosince sliboval, že už nikdy nenakoupím vánoční dárky ve spěchu na poslední chvíli, protože pak je všem všechno malé, velké nebo to kouše. Teď je ten správný čas sednout si a naplánovat vánoční dárky lépe! A těším se na to, protože to není ve stresu a mám opravdu čas přemýšlet o lidech, které mám rád, a o tom, co by je potěšilo. Je ráno, půl páté, vy sedíte na posteli, třesete se zimou a přemýšlíte, co se sebou? Teď je ten správný čas uvařit si úžasný čaj, vyložit si nohy, odhrnout závěsy a se zatajeným dechem vychutnávat východ slunce.

Mgr. Xénia Paličková Křížová