Šťastní spolu! Nebo od sebe?

Moji rodiče jsou spolu 40 let. Rodiče obou rodičů spolu byli celý život - šťastní, dokud nezemřeli. Dnešní rozvodovost dávno překročila padesát procent. Rozvedení vědí, že: kdyby si páry měly možnost vyzkoušet realitu po rozvodu, dalších padesát procent by svoje rozhodnutí stáhlo. Rozvinuli jsme dialog na toto téma mezi jednou babičkou a jednou vnučkou. Nepohádaly se sice, ale ani nenašly shodu. Myslíte si, že je to generační rozdíl v praxi?

Babička Milada, 81 let My jsme neměli možnost se ze dne na den přestěhovat do podnájmu, do roka si vzít novou hypotéku, střídat se o výchovu rovnoměrně a mít tak čas na práci a na sebe. Nebylo to vždy růžové. Brali jsme se mladí, o životě jsme nevěděli vůbec nic, hned se nám narodily děti, bydleli jsme s dědečkovými rodiči ve dvou pokojích. Zůstali jsme ale spolu, překonali krizi a pak ještě dalších deset. Díky tomu teď nemusíme řešit složité rodinné a majetkové rovnice, jak to teď děláte vy.

Vnučka Lenka, 39 let Babi, ale vaše manželství je čisté peklo. Děda ti s ničím nepomůže, jen tě sekýruje. Ty, kdy můžeš, od něj utíkáš. Už dvacet let máš žaludeční vředy, jak si z něj nervózní. A máte vůbec něco společného? Vždyť se ani nemáte o čem bavit. Nechápu, jak to můžeš vydržet.

Babička Milada: A já se zase trápím tím, jak vydržíš tu zátěž kterou, sis na sebe naložila. Po rozvodu se dělíš o děti se svým bývalým, který se navíc dělí ještě o děti svojí nové partnerky. Tvé děti vychovává dva týdny z měsíce nějaká cizí ženská a ty dva týdny z měsíce vychováváš dítě jiné matky. Do toho máš téměř ve čtyřiceti mimino. To je věk, kdy já jsem vdávala tvoji mámu. Blázinec. Ale tvůj nový muž je fajn. Líbí se mi, jak si rozumíte.

Vnučka Lenka: Mně se zase líbí, že se u vás za celý můj život nic nezměnilo. Cítím se tu bezpečně a mám vážně špatný pocit z toho, že něco podobného nemůžu nabídnout svým dětem. Vím, že mají ze života chaos. Ale na druhou stranu jsem ráda, že jsem s jejich tátou nemusela zůstat do konce života jen proto, že jsem byla pitomá a udělala si s ním dvě děti. Život máme jen jeden, proč bych ho měla prožít nešťastná?

Babička Milada: Děvče moje, časem přijdeš na to, že to, jestli si šťastná nebo ne, záleží především na tobě samotné. Ne na dědkovi, kterého jméno máš zapsané v občance. A neboj se, i když to tak nevypadá, mám svého prostoru v našem manželství dost. Ale je pravda, že jemu to na nos raději nevěším. Myslím, že by to nepochopil.

Vnučka Lenka: Babi, jsem si jistá, že jsem poučená životem. Už nejsem malé dítě, vím, jaké jsem udělala chyby a co jsem si s sebou přinesla do dalšího vztahu. Jsem zralá na partnerství, ale zároveň vím, že je důležité věnovat se sama sobě. Mít děti a rodinu je jedna věc, ale obětovat jim celý svůj život je věc druhá.

Ing. Jarmila Sázavská Pršková