Trenér ženského sportu? Pomóóóóc!

Jste žena a děláte nějaký sport? Jste žena a děláte nějaký kolektivní sport? Jste žena a děláte nějaký kolektivní sport pod vedením trenéra mužského pohlaví? Že jsme na webu pro seniory a ti patří maximálně tak do bazénu nebo s trekingovými holemi na nenáročnou turistickou trasu? To je omyl, přátelé!

Tak například moje babička hrála závodně volejbal do 65 let. Moje máma se k němu opět vrací (ročník 1952), a to pod nátlakem osazenství družstva, kterému je dohromady snad tisíc let. Česká republika je unikátním místem na světě – alespoň co se sportovců v seniorském věku týče.

Některé týmy třetího věku se s přehledem stačí koučovat samy, mají na to dost zkušeností i odstupu. A některé ne. Potřebují trenéra, aby jim organizačně kryl záda a při zápasech, kdy je na lavičce víc lidí než povolený počet na hřišti, rozhodoval o tom, kdo si zahraje a kdo ne.

Předchází tak složitému konkurenčnímu prostředí, které bují bez ohledu na věk. To si pak totiž někdo myslí, že je na něm páchána křivda mezinárodních rozměrů, když hraje o pět minut méně než někdo, kdo vůbec nechodí na tréninky. A z toho může být pořádná scéna. Protože jsme jen ženy, emoce jsou naším vyjadřovacím prostředkem. Ženský kolektiv je z pohledu jeho šéfa tím nejsložitějším organismem na zemi. A je s ním potřeba zacházet opatrně.

Trenéři ženských kolektivů mají těžký život a je jedno, jestli se jedná o pracovní, školní nebo sportovní kolektiv. Pokud chcete zjistit, po čem ženy touží a co si skutečně myslí, udělejte dvě věci. Zaprvé se podívejte na komedii s Melem Gibsonem a druhé si přečtěte následující seznam autentických výpovědí skutečných žen. Třeba se v něm taky poznáte .

1. Neptejte se, co mi je, pokud si neumíte poradit s mojí odpovědí.

2. Neříkejte mi, že nemám jíst tu čokoládu, když už jsem ji snědla.

3. Nesnažte se udělat z celého družstva nejlepší kamarádky. Není to fyziologicky možné.

4. Nikdy mě za zády nepomlouvejte před jinou spoluhráčkou. Ji před mnou pomlouvat můžete, to nevadí.

5. Nenadávejte mi na hřišti do krav ani do jiného skotu. Já vím, že jsem se zachovala jako kráva, ale nechci to poslouchat.

6. V průběhu oddechového času mi neříkejte, co jsem udělala špatně, ale co mám udělat dobře.

7. Nemějte sexistické narážky. Nikdy! 8. Nesnažte se být za každou cenu vtipný. Po dvou týdnech zapomenete, co jste říkal, a opakujete se.

9. Nebraňte mi brečet, ale tvařte se, že to nevidíte.

10. Vyvarujte se velevýznamných pohledů se svými asistenty i s rozhodčími. Vidím to. Zablokuje mě to na příštích deset minut.

11. Chovejte se ke mně tak, jako bych byla chlap. Respektujte však, že jsem Žena.

12. Vždycky budu spíš sebekritická než sebevědomá. Ale nikdy to nedám dobrovolně najevo.

Mgr. Xénia Paličková Křížová