Vymyšlený pravdivý příběh (možná) i o vašem vztahu

Byl jednou jeden manželský pár. Ona byla ovečka krotká, přizpůsobivá a závislá. On byl vlk. Dravý predátor. Ovečka a vlk spolu žili (nešťastně), až dokud nepomřeli.

Ovečka, kdysi dávno veselá, sněhobílá a vitální spasitelka celé zelené louky, hubla a chřadla, až z ní po letech zůstal jen stín původní ovečky. Zato vlk jakoby s lety nabíral sílu. Nejen tu svoji, ale i sílu ovečky. Už na první pohled to vypadá jako pro ovečku velice nezdravý vztah, má to ovšem háček. Vlk by v jiném vztahu žít neuměl. Ovečka by v jiném vztahu být nechtěla. Ovečka je na vlkovi závislá. Stejně jako je vlk závislý na ovečce. Jen s tím rozdílem, že vlk to přežije ve zdraví.

Nepředbíhejme však! Řekněme si, i když víme, že to dobře nedopadne, jestli alespoň ten průběh stojí za to. Hádat nemusíte, nestojí. Ani jeden z partnerů se v tomto vztahu nevyvíjí správným směrem. Jediné, co se vyvíjí, jsou jejich frustrace a špatné vlastnosti ­- a to kontinuálně.

Ovečka je pečující, empatická, srdečná a spolehlivá kožešinka, na kterou si dravý, bezohledný a věčně hladový vlk lehá po celodenním lovu. Ovečka se ráno budí rozlámaná, ale spokojená, že její život má nějaký smysl. Vlk se budí asi hodinu poté, co se ovečka s největší opatrností vyplazila do kuchyně dělat snídani bohatou na bílkoviny. I přesto, že se vlk vyspal do růžova, nemá pro ovečku milého slova, natož gesta - a to včetně manželských povinností. Po pěti minutách, hned jak se ovečka odplazí do kuchyně, vlk bere roha a bez pozdravu mizí v houštinách. Ovečka se celý den trápí, co zas udělala špatně, ale ví, že jen po západu slunce, s jeho návratem, bude kompletní.

Vlk plení les a rdousí nevinná zvířátka. O to víc nevinných zvířátek, o co neklidněji se cítí. A že se tak cítí každý den, je jasné. Sám neví, proč tomu tak je, ale i přesto, že oběhne celý svůj revír a do každé nory nakoukne, spokojenost nenajde. S blížícím se večerem opět začíná chápat, že jen doma, u ovečky, je mu lépe. Protože ovečka unese všechny jeho pocity zmaru, všechny jeho komplexy a frustrace. Je to tak osvobozující, když máte všechny divné pocity alespoň na chvíli kam odložit...

Čekáte happyend? Nečekejte, není. Buď spolu vlk s ovečkou za zády vydrží až do ovčího a vlčího důchodu, nebo se s vypětím všech sil za chlupů létání rozejdou. Ovečka si najde beránka, vlk si najde vlčici a vesmír se zas na chvilku zdá být v pořádku.

Ale to už je jiná pohádka.

Mgr. Xénia Paličková Křížová